Aktuality

Svátek
18.9.2017
Ve čtvrtek 28.9.2017 (Státní svátek) bude fitness otevřené 9:00 - 21:00 hod.

Šmakoun
4.11.2014
Nově v MišMaš fitness k zakoupení ŠMAKOUN. Příchutě a druhy dle aktuální nabídky na recepci.

Solárium ERGOLINE 600
17.7.2014
Od 16.7.2014 nově v provozu solárium ERGOLINE 600. V nabídce i kosmetika do solária. Hezké opalování!

Prodej suplementů
19.6.2014
Na základě Vašich přání jsme rozšířili prodej suplementů. Více info přímo v posilovně na recepci.

Registrace SKFČR
19.2.2014
Máme pro Vás skvělou novinku!!! Dne 19.2.2014 jsme se stali členem SKFČR jako oddíl MišMaš Fitness. Všichni závodníci...



Zelenina a dieta

Se ZELENINOU snadněji zvládnete i HUBNUTÍ. 

Rady na stravování a zdravou dietu

Pokud chcete zhubnout, pak se zelenina musí stát důležitou součástí vašeho denního jídelníčku. Čím více zeleniny jíte, tím více přebytečných kil ztratíte. Musíte si však uvědomit, že ne z jednoho týdne na druhy, ale za určité období. Jaké druhy zeleniny by měly být součástí vaší každodenní stravy? Zelenina obsahuje velké množství výživných látek, vitamínů a minerálů a malý obsah nasycených tuků a cukrů. Ano, to je přesně to, co potřebujete jíst, když se pokoušíte zhubnout.  

Musíte změnit strukturu své stravy, omezit sladkosti a tučná jídla, zvýšit příjem nutričně bohatých a méně kalorických jídel. Neexistuje žádné omezení množství zelené listové zeleniny, můžete ji konzumovat každý den. Ostatní zelenina, jako mrkev, květák, růžičková kapusta a brokolice jsou vynikajícím zdrojem vitamínů a výživných látek. Existuje několik druhů zeleniny a ovoce, které produkují vysoký obsah energie, na ně byste si měli při dietě dát pozor. Mezi ně patří jablka, banány, fazole, brokolice a mnohé další. Snažte se jíst velké porce salátu (kapusta, špenát, ředkvička a kapusta) každý den.

Přidáním zeleniny jako je celer a okurka do vašeho jídelníčku, pomůžete hydratovat vaše tělo bez přidání nepotřebných kalorií. Pojídáním zvýšeného množství zeleniny můžete vašemu zdraví pouze pomoci a podpořit své hubnutí. Vyhněte se konzumaci zeleniny obsahující hodně škrobu (brambory a řepa).Ty mají totiž vysokou koncentraci sacharidů a měly by se jíst odděleně od bílkovin av malém množství. Je lepší je konzumovat v několika porcích týdně, ale zkuste je jíst v průběhu dne v dřívějších hodinách, aby mělo vaše zažívací ústrojí čas rozložit je ještě před spaním.

Konzumace syrové zeleniny je vynikající a zároveň zdravý způsob jak podpořit vaše úsilí zhubnout. Je dobré, když sníte půl kilogramu syrové zeleniny za den. Pokud musíte vařit zeleninu, vařte ji spíše v páře, zachovají se tak živiny a vitamíny.

Ovoce a zelenina jsou bohaté na vodu a tím pádem vám snadněji zaplní obsah žaludku, čímž zaženete hlad a zároveň i příjem kalorií bude minimální. Pokud budete ke každému jídlu jíst zeleninu, postačí vám z něj mnohem menší porce a po jídle budete mít velmi dlouho pocit úplného nasycení. Stačí pro jídlem trocha mrkve, salátu, zda kedluben a máte klid s prázdným a škručí  žaludku. V čase svačiny stále nebudete hladoví! Možná nevíte, že někteří lidé, kteří drží dietu, omezí konzumaci ovoce a zeleniny. To je důvod, proč jsou stále tlustí a často i unavení. Tím, že budete jíst správným způsobem, budete mít nejen ideální tělo ale zůstanete fit po celý den. Můžete také vypadat lépe a svěže, což se odrazí na vaší pokožce, protože kůže je venkovní odraz toho, jak se staráte o své tělo.

Například na večeři si můžete připravit čerstvou zelené fazolky, míchaný salát, ananasový meloun a grilovaná kuřecí prsa a pak můžete přidat i nějaké sacharidy (francouzský chléb, pečené brambory, česnekovou bagetu). Můžete si myslet, že je to hodně jídla, ano, ale obsahuje kompletní výživové složky pro váš jídelníček.

Ovšem dejte si pozor. Mnozí z vás, kteří drží dietu a zahánějí hlad zdravými věcmi, jako jsou ovoce a zelenina, s odstupem času zjišťují, že jim to v jejich snaze zhubnout nepomáhá. Problém je v tom, že mnohé druhy ovoce podporují trávení a po pár minutách po jejich konzumaci vyvolají ještě větší pocit hladu. V tomto směru je nebezpečné hlavně zelené jablko, jahody, hrušky a citrusové ovoce. Chuť k jídlu podporují i meruňka, banán a lesní plody. Ze zeleniny si třeba dávat pozor na papriku, okurky a většinu listové zeleniny. Neznamená to, že byste je měli z jídelníčku vyloučit, dejte si je však pouze jako přílohu k jídlu.

Doporučená denní dávka zeleniny je 3 až 5 porcí denně; ovoce 2 - 4 porce. Jedna porce: zelenina = šálek čerstvé zeleniny, půl šálku vařené zeleniny, 3 šálky zeleninové šťávy (skvělá občasná náhrada vody, ale v zředění 1:1), jedna rajče, větší paprika, ovoce - jedno jablko, hruška, banán, celá šálek rybízu nebo jiného drobného ovoce, půl šálku kompotu. Syrová strava v podobě zeleniny a ovoce nejenže nezatěžuje organismus, ale podporuje i jeho detoxikační mechanismy a zlepšuje obranyschopnost, tedy nabývá léčivé účinky.

Potraviny jako je syrové ovoce, listová zelenina jsou pod přímým vlivem sluneční energie, kterou během svého růstu transformují a ukládají. V lidském, těle se tato nahromaděná energie při trávení uvolňuje a dodává tělu nejen potřebnou výživu, ale i životodárnou a léčivou energii. Potraviny, které jsou pouze zdrojem tepla v těle, nemají takové léčivé účinky. Bílkoviny, tuky a uhlohydráty jsou sice zdrojem tepelné energie, označujeme je i jako kalorické, ale jejich léčivé účinky jsou minimální.

Z hlediska zdravé léčivé výživy je proto velmi důležité, aby přijímané potraviny dodávaly tělu i dostatek světelné energie, ukryté v syrovém ovoci, zelenině a semenech. Účinkem světelné energie vznikají v rostlinách i vitamíny. Jsou to látky, které z hlediska výživy neposkytují tělu žádnou tepelnou energii, ale jsou důležité a nezbytné pro metabolické procesy, které zajišťují nejen zdraví, ale i výkonnost organismu. Podmínkou zdravé výživy je i příjem zásaditých potravin.

Čím je jejich obsah vyšší, tím je i léčivý a detoxikační účinek vyšší. Mezi ně patří zejména syrové zralé ovoce, saláty, na páře upravená zelenina. Ke kyselinotvorným potravinám patří zejména jídla živočišné, ale i chléb, luštěniny, mouka, rýže, margarín, olej, ořechy, tvaroh, vločky apod.. Pokud výživa z kyselinotvorných potravin trvá déle, organismus vyčerpá své zásoby zásad a neumí dostatečně kompenzovat převahu kyselin. Dochází k posunu kyselino-zásadité rovnováhy na kyselou stranu, která je provázena poškozením funkcemi některých systémů a hromadění odpadů v organismu. K takovým změnám může vést vegetariánská strava, pokud obsahuje příliš mnoho chleba a moučných jídel vůbec, hodně luštěnin, málo ovoce a syrové zeleniny.

Konzumace zeleniny a ovoce prokazatelně snižuje riziko onemocnění srdce a cév, doporučuje se jíst denně pět porcí, a to tři porce zeleniny a dvě ovoce. V létě a na podzim jsou tyto potraviny nejen nejlevnější, ale i nejlepší a nejchutnější, protože se nemusí dovážet a nepřicházejí tak o svou kvalitu, a to včetně chuti. Okurka nebo rajče je rozhodně chutnější než ty plody, které vyrostly ve skleníku a putují přes půl zeměkoule.

Asi by nám chutnalo slaďoučké ovovce, ale pozor, zeleninu není možné nahrazovat ovocem, a to i proto, že přece jen je v něm více cukrů a štíhlé linii by to neprospělo. Vyberte si takovou zeleninu, která vám chutná, později můžete experimentovat. Pokud se vám zdá chrúmanie mrkvičky či jiné zeleniny příliš jednotvárné, vyrobte si z ní salát. Ten navíc můžeme ochutit trochou olivového oleje, či aromatizovaného oleje nebo chuťově zajímavými bylinkami. Odpusťte si tučnou majonézu, vhodnější je dát si klasickou zálivku, která se dělá z vody, octa, cukru (sladidla) a soli. Okurkový salát si můžete vylepšit podle vzoru řeckého tzatziki jogurtem a česnekem. 

Zelenina je samozřejmě zdravější tepelně nezpracovaná, protože to její ubírá některé vitaminy, minerály, ale vláknina při tepelné úpravě zůstane, takže si ji občas můžeme i uvařit, ogrilujeme či podusit.

Pár receptů se zeleninou

Těstovinový salát se zeleninou

  • Uvaříme jedno balení těstovin. Ty pak scedíme a ještě do teplých přidáme asi 3 lžíce olivového oleje a balíček mražené cukrové kukuřice, kterou předtím krátce povaříme, nebo spaříme. Jednodušší je přidat kukuřici z plechovky - nemusí se vařit. Potom přimícháme nastrouhanou velkou mrkev, kedlubny, nakrájená rajčata, ředkvičky, papriku (v různých barvách) - v množství av poměru jednotlivých ingrediencí podle chuti. Zeleninu nemusíme tepelně upravovat. Nakonec přidáme strouhaný, zda na drobné kostičky nakrájený sýr - cca 15 dkg. Můžeme konzumovat ihned. Pro "masovější" chuť můžeme místo oleje ochutit salát konzervovaným tuňákem. Vybírejte tuňáka naloženého ve vlastní šťávě a ne v olivovém oleji, abyste se nepřipravili o zdravý rybí tuk!

Letní zelenina se sýrem

  • Do vroucí osolené vody dáme povařit 300 g brokolice rozebrané na růžičky, 200 g lusků cukrového hrášku (nebo vyloupaných hráškem), 159 g lusků fazolek, 4 na kousky nakrájené stonky zeleného celeru a 4 očištěné nakrájené mrkve. Povaříme asi 2 minuty a scedíme - vývar lze použít do polévky. Zeleninu pak ochutíme olivovým olejem, opepříme a přisolíme. Zeleninový salát posypeme hrstí drobně nasekané rokety a sýrem - nejlépe parmezánem. Sýrové hoblinky utvoříme škrabkou na brambory.

Cizrnový salát se zeleninou

  • Potřebujeme 300 g cizrny, hrstku jemně nasekané petrželky, 250 g jemně nakrájené mrkve na nudličky, svazek nadrobno nakrájené naťové cibulky, jednu nakrájenou červenou papriku, 250 g nakrájených rajčat, sůl, pepř, 4 lžíce olivového oleje a stejné množství citronové šťávy. Cizrnu namočíme den předem a necháme ve studené vodě nabobtnat. Uvaříme ji doměkka a před dovařením přisolíme. Scedíme, ještě vlažnou ji ochutíme olivovým olejem, citronovou šťávou, osolíme a opepříme. Do již vychlazené směsi přidáme petržel, rajčata, cibulku, mrkev a papriku a promícháme.

Užitečné rady na přípravu zeleniny

  • Bílá zelenina mění po oloupání barvu, což je způsobeno oxidačními pochody za účasti enzymů. Proto při přípravě bílé zeleniny (celer, květák, zelí) zabraňujeme jejich zhnědnutí tím, že vodu, do níž ji dáváme, trochu okyselíme citronovou šťávou nebo octem.
  • Červená zelenina (červené zelí, červená řepa a pod.) mění barvu při styku s kovy, které oxidují. Když je krájíme obyčejným nožem, strouháme nebo meleme, mění se červená barva na fialovou nebo hnědou; okyselením zelenina opět zčervená.
  • Dušenou zeleninu solíme o třetinu méně než vařenou, protože se v ní uchovávají všechny minerální soli (minerální látky).
  • Květák, kapusta, zelí a chřest vaříme pod pokličkou a utěrkou stíráme kapky vody z pokličky, vysrážené z páry, případně zpočátku vaříme tuto zeleninu odkrytou, aby páchnoucí látky unikaly s párou.
  • Zeleninu nenamáčíme, ale pouze oplachujeme. Namáčením se z ní vyluhují nejen bílkoviny, ale i cukry, minerální soli a vitaminy rozpustné ve vodě, jako jsou vitaminy skupiny B a vitamín C.
  • Zelenina obsahuje vitaminy skupiny B a vitamín C, které na vzduchu snadno oxidují. Proto je vhodné zeleninu na přípravu pokrmů krájet a strouhat až na poslední chvíli. Zeleninu na přípravu salátu ihned mícháme s nálevem a podáváme.
  • Zelená zelenina hnědne. Před hnědnutím ji chráníme, když ji rychle přivedeme k varu, čímž se zničí oxidační enzymy, které toto hnědnutí způsobují. Tak vaříme špenát, kapusta a hrášek. Na změkčení vody a uchování zelené barvy nikdy nepřidáváme jedlou sodu, která ničí vitamíny B a C.
  • Zmrazená zelenina potřebuje na změknutí kratší dobu, protože už před zmrazením byla předvařená. Proto ji zbytečně dlouho nevaříme.
  • K zelenině při vaření přidáváme lžíci oleje, který velmi zjemní její chuť. Kromě toho tuk podporuje uchování vitamínů rozpustných v tucích tak v dušené zelenině, jakož i v zeleninových salátech.
  • Zeleninové konzervy spotřebujeme do 6 až 8 měsíců. Zelenina v konzervách totiž stárne a podléhá chemickým změnám, které mění její barvu, konzistenci i chuť. Dlouhým uskladněním se snižuje zejména biologická hodnota zeleniny.
  • Zeleninové saláty připravujeme s trochou tuku. Obyčejně je to kvalitní olivový olej. Přidaný tuk podporuje využití provitamínu A (karotenu), dodává salátu chuť a sytost.
  • Zeleninové pokrmy obohacujeme mlékem, tvarohem, sýrem a pod. Tak doplňujeme neplnohodnotné bílkoviny zeleniny plnohodnotnými živočišnými bílkovinami. Například do bílých zeleninových polévek přidáváme trochu smetany nebo nastrouhaný sýr.
  • Zeleninový odpad, který vzniká při čištění a dělení zeleniny, jako jsou slupky z kedluben, listy a košťál květáku a zelí, nať celeru a pod. obsahuje ještě minerální látky. Proto je umyté vyvaříme a vývar použijeme na polévky, podlévání masa a podobně.
  • Zeleninu dusíme na másle, oleji nebo na margarínu. Část tuku dáváme před dušením, protože pomáhá udržet vitamín A, zbytek čerstvého tuku přidáme nakonec (zejména máslo).
  • Zeleninu na syrové saláty nespařujeme ani nevaříme (blanšírování). Velká část výživných látek se totiž ze zeleniny vyluhuje už v prvních minutách vaření. Kdybychom tuto vodu vylili, ochudili bychom zeleninu o tyto látky. Výjimku tvoří tvrdší zelenina určená na přípravu syrového salátu; vhodné je spařit ji a uvařit v malém množství osolené a okyselené vody, kterou pak použijeme na přípravu nálevu.
  • Zeleninu při vaření solíme nejen proto, že sůl dodává pokrmu chuť, ale i proto, že zabraňuje vyluhování minerálů, zejména vápníku.
  • Uvařenou zeleninu uchováváme tak, že z ní přecedíme vodu, necháme ji vychladnout a krátce před podáváním ji zahřejeme v páře nebo na troše tuku a mírně podlijeme.
  • Zeleninu vaříme tak, že ji vkládáme do vroucí osolené vody, rychle přivedeme do varu a dále zvolna vaříme pod pokličkou. Tím snížíme ztráty vitamínu C a minerálních látek.
  • Zelenina bude křupavá, když ji budeme dusit nebo vařit co nejkratší. Tak si zachová vitamíny i minerální látky a navíc i chuť. Měla by být nakrájená na stejně velké kousky, neboť jen tak můžeme zvolit nejkratší čas přípravy. Pokud dáme do hrnce kousky různé velikosti, jedny už budou hotové a druhé ještě ne. Kromě toho se má zelenina vařit v co nejmenším množství vody.
  • Vodu ze zeleniny nevylévat. Obsahuje cenné vitamíny a minerální látky a je to výborný základ na polévku nebo omáčku.
  • Zeleninu smažíme v těstíčku. Aby obal neopadává, nesmí být zelenina vlhká. Proto ji předem nenamáčíme, ale jen otíráme. Připravené kousky nejdříve slabě obalíme v mouce a až potom v těstíčku. Připravené těstíčko necháme před použitím asi 10 minut stát. Tvrdší zeleninu, jako kedluben, celer, květák a pod. před smažením chvíli ovar. Pak ji smažíme asi 5 až 7 minut. Když ji neovárame, čas smažení musíme prodloužit na 12 až 15 minut.
  • Zeleninu zhodnotíme tím, že do uvařené nebo dušené zeleniny přidáme části syrové zeleniny nastrouhané najemno. Tak např.. do upravené mrkve, zelí, kapusty a pod. přidáme vždy malou část syrové zeleniny.
  • Pokud zelenina ztratí chuť, asi jsme ji skladovali při nesprávné teplotě. Zelenině totiž nevyhovuje příliš nízká teplota - ne nadarmo mají chladničky tzv.. zásuvky na zeleninu. Ideální teplota je 6 až 8 st.
  • Zapékané zeleninu posypeme na povrchu strouhankou, strouhaným sýrem nebo opraženými vločkami a pokapeme tukem. Tím se vytvoří zlatavá kůrka, která je chutná a na pohled pěkná.
  • Zelená zelenina (brokolice, špenát atd.). Se vaří nebo blanšírujeme na prudkém ohni. Pak ji třeba okamžitě zchladit ve stejném množství ledové vody. Díky tomuto triku si zachová pěknou tmavozelenou barvu.
  • Zelený hrášek nezmění barvu tehdy, když do vařící vody přidáme trochu cukru.
  • Zelenina je vodová hlavně tehdy, když obsahuje hodně vody - jako jsou např.. cukety, lilek, okurky či dýně. Takovou zeleninu bychom měli péct podle možnosti ve velké pánvi. Všechny kousky musí rychle přijít do styku s rozpáleným tukem. Kromě toho po vložení zeleniny by se měla dát teplota ještě zvýšit. Jinak hrozí, že zelenina pustí příliš mnoho vody a bude dusit ve vlastní šťávě. Potom zůstane vodová a vsákne do sebe i tuk z pánve.
  • Karotku nebo mladou mrkev neškrabeme ani neokrajujeme. Krátce ji spaříme v horké vodě a pak slupku snadno stáhneme.
  • Kopr uchováme na kratší dobu, když ho postavíme nažloutlými konečky do studené vody, případně ho zabalíme do namočeného tkaniny nebo mokrého celofánového sáčky.
  • Vyzrálý lilek je nahořklá. Hořkost odstraníme, když ho namočíme na několik hodin do slané vody. Očištěné nakrájené plody natíráme ještě citrónem nebo namáčíme do okyselené vody, aby nehnedli.
  • Pálivou papriku rozeznáme ochutnáním, nepálivé plody jsou většinou krátké, s tupým koncem.
  • Papriku oloupeme tak, že ji na plotýnce nebo na plechu v troubě krátce opečeme a slupku stáhneme tenkým nožíkem.
  • Petrželku uchováváme tak, že vrch kořene s natí odřízneme a postavíme do misky s vodou, kterou podle potřeby doléváme. Nať roste a můžeme ji stříhat. Kořeny můžeme zasadit i do písku a petrželku tak vypěstovat.
  • Čekanka salátová tvoří pevné, mírně nahořklé puky. Když chceme hořkost odstranit, nejdříve odřízneme kořen a čekanku na chvíli namočíme do studené vody. Škoda však, že takto zeleninu znehodnocujeme. Lepší je zvyknout si na jemnou, mírně nahořklou chuť tohoto salátu.
  • Zelný košťál je velmi bohatý na výživné látky. Proto ho nevyhazujeme, ale nastrouháme do zelí.
  • Košťál z hlávkového salátu neodkrajujeme. Je sladký a obsahuje vápník. Opláchneme ho, nakrájíme najemno a přidáme k salátu.
  • Křen nepáchne, když ho před strouháním nahřejeme. Pokud připravujeme z křenu omáčku a pod. nastrouháme ho a zalijeme trochou horké polévky.

Česnek

  • Česnek při delším uskladnění někdy zezelená (je to vlastnost některých odrůd). Abychom tomu zabránili, roztíráme jej se solí, přidáme špetku uhličitanu sodného a tak uložíme.
  • Česnek tak ostře nezapáchá, když ho ponoříme na 5 minut do osolené vody. Teprve pak přidáváme do pokrmu.
  • Česnek uchováváme na zimu v tuku. Očištěný česnek (asi 250 g) umeleme na masovém strojku a smícháme se 100 g soli. Přidáme ho do 100 g rozpuštěného ztuženého pokrmového tuku, zahříváme a mícháme. Když směs pění, odložíme ji z ohně a necháme vychladnout. Po úpravě česnek naplníme do obyčejných sklenic a dobře uzavřeme celofánem.
  • Česnek uchováváme v okurkovým sklenici zalitý osolenou vodou. Na 1000 ml vody použijeme 300 g soli. Zatřesením vymačkáme ze sklenice vzduchové bubliny, sklenici dobře uzavřeme a uložíme ve studené a tmavé místnosti.
  • Česnekem kořeníme až hotové pokrmy, protože jinak ztrácejí vůni i chuť.
  • Česnekový zápach z úst zmizí, když vypijeme trochu mléka, pokouše zrnko kávy nebo kousek petrželové natě.
  • Proč česnek zhořkne? To se stává tehdy, když ho dlouho smažíme. Proto ho dávejme do pánve vždy jen na chvíli.
  • Jak se krájí česnek? Nejvhodnější je česnek protlačovat. Pokud ho krájíme, vždy řežeme silnější plátky a posypeme je solí. Tak se lépe uvolňují aromatické látky. Potom kousky rozmačkáme nožem naplocho.

Cibule

  • Cibule patří mezi nejpěstovanější zeleniny, alespoň u nás. Na její dobré skladování má vliv termín a způsob sběru a samozřejmě správné uskladnění. Nejvhodnější termín sklizně je období, kdy mají rostliny listy zalomené v krčku, ale ještě nezaschlé a zelené. Sběr je nevhodný, když je nať na rostlinkách zcela zaschlá. Před skladováním je nutné cibuli vytřídit a poškozené dát stranou. Skladuje se při relativní vlhkosti 60 až 75% a při teplotě 0 až 3 0C. Pokud teplota klesne pod bod mrazu, nemělo by se s ní hýbat dříve než se teplota nezvýší. Skladujeme ji v dřevěných bedýnkách nebo přepravkách.
  • Cibule dráždí oči. Abychom při krájení neslzeli, cibuli nejdříve trochu nahřejeme. Pomáhá i kráječ cibule, který je v plastickém krytu.
  • Cibule nepáchne z úst, když ji zapijeme douškem mléka. Ruce po krájení cibule opláchneme octovou vodou.
  • Cibuli nestrouháme na kovovém struhadle ani nemeleme na masovém mlýnku, protože ve styku s kovem hořkne.
  • Bílá cibule je nejjemnější a používá se pro zjemňování omáček nebo nakrájená na posyp chuťovek.
  • Červená cibule: používá se zejména pro dekorativní účely, například do bramborového salátu.
  • Žlutá cibule: je nejostřejší a zároveň nejvšestrannější druh cibule. Používá se na dušení a vaření nejrůznějších masných a bezmasých jídel.
  • Jak se správně krájí cibule? Na krájení potřebujeme velkou dřevěnou desku. Čím je větší, tím jde robota snadněji. Čepel nože by měla být dlouhá alespoň 20 cm. Odřízneme konec a cibuli překrojíme na poloviny. Pak ji ve směru vlákna nařežeme na tenké plátky tak, aby držely pohromadě pouze na špici. Polovinu cibule pak obrátíme a krájíme proti vláknu - cibule se rozpadne na drobné kostičky.
  • Pozor: Pokud cibuli nakrájíme nepořádné křížem krážem, při smažení zhořkne!

Cukety

  • Cuketa je plodová rostlina, která má původ na americkém kontinentu, odkud se v posledních stoletích rozšířila na ostatní světadíly a hlavně v teplých oblastech je oblíbenou zeleninou.
  • Cuketa je válcovitého tvaru s tmavě zeleným nebo mramorovaným lesklým a hladkým povrchem. V posledních desetiletích byly vyšlechtěny i žltoplodé cukety.
  • Plody obsahují až 5 mg karotenu (podobně jako paprika), asi 4% sacharidů a hodně minerálních látek.
  • První plody můžeme sbírat za 60 až 65 dní. Po zasazení rostliny rychle rostou. Za 5 až 6 týdnů se objeví samičí květy a za týden samčí. Častým sběrem nutíme rostliny do remontantnosti (opakované plodnosti). Z jedné rostliny můžeme sesbírat více než 20 plodů - z 10m2 i více než 100 kg cukety. Nejkvalitnější jsou plody dlouhé 15 až 20 cm.
  • Cukety kupujeme mladé, nepříliš vyzrálé plody bez znaků poškození. Zabalené do papíru vydrží na chladném místě asi 7 dnů.

 Fazole

  • Fazole je jednoletá rostlina s různě zbarvenými plody a lusky.
  • Fazole je bohatá na vitaminy, minerální látky a vlákniny. Má vysokou kalorickou hodnotu - 100 g suché fazolí obsahuje 1255 kJ. Fazolové lusky však mají na 100 g 134 kJ.
  • Mladé lusky obsahují i některé vzácné vitamíny, například biotin. Minerální látky jako je fosfor, draslík, vápník, magnézium jsou v mnohem větší míře zastoupeny v suché fazolích.
  • V 750 g suché fazole je tolik energie jako v 2 kg masa, nebo v 34 slepičích vejcích. Můžeme si ji kupovat do zásoby, ale ne na dobu delší než 6 měsíců. Skladujeme ji na suchém a chladném místě. Do kapsy či nádoby můžeme vložit 1 stroužek česneku, který odpudí hmyz.
  • Nejlepší je vařit fazole v pramenité vodě, v níž změkne mnohem dříve. Voda, v níž byla fazole namočená se nemá používat na vaření. Fazole vaříme, dokud nepraskne slupka, aby se uvolnily látky, které podporují trávení. Pokud máme k dispozici velmi tvrdou vodu na vaření, přidáme do ní 1 čajovou lžičku sody.

Hrách

  • Už v 6. století byl hrách rozšířen po celé Evropě a patřil mezi nejdůležitější druhy zeleniny. Využíval se čerstvý nebo jako sušený.
  • Složení hrachu se mění v závislosti na stupni jeho zralosti, vždy je to však cenná složka potravy. Podle obsahu bílkovin je hrách na prvním místě mezi zeleninou a po kukuřici je nejbohatším zeleninovým zdrojem energie. Hrách se dá zmrazovat, když ho blanšírujeme ve slané vodě, rychle ochladíme a dáme do mrazáku. Na kvalitu hrášku má velký vliv teplota uskladnění. Při teplotě -24 ° C můžeme hrášek skladovat jeden rok. Při teplotě -12 oC se však výrazně zhoršuje jeho chuť už v prvních týdnech uskladnění. Častěji se proto hrách konzervuje ve slaném nálevu.

Křen

  • Křen se začal pěstovat ve střední Evropě v 12. století. Křen se používá i jako léčivá droga. Křen není náročný na půdu ani na polohu, nejlépe se mu však daří na teplých a vlhkých místech. Sklízíme ho na podzim, postupně až do úplného zamrznutí půdy. Skladujeme ho při teplotě 0 až 5 oC.
  • Výživná hodnota křenu se zakládá na obsahu hořčičných olejů s baktericidními účinky. Oleje jsou těkavé, mají ostrou aroma a dráždí k slzení. Křen se hodí na konzumování k těžší stravitelným jídlům, avšak ne ve velkých dávkách.

Kedluben

  • Kedluben se již v 6. století rozšířil z Itálie do Evropy. Kedluben obsahuje mnoho minerálů a vitamínů, hlavně vitamín C.
  • Kedluben je dostupný téměř celý rok díky rozmanitým odrůdám. Kedluben můžeme konzumovat iv syrovém stavu. Kedluben má v kuchyni široké uplatnění, používáme ho na přípravu polévek, dušený podáváme k pokrmům z masa a drůbeže nebo jej připravujeme jako bezmasé jídlo.

Zelí

  • Zelí znali již lidé v prvobytně pospolitá společnosti. Byla to bílá listová zelí, která se dodnes vyskytuje na pobřeží Středozemního moře. Podrobné návody na pěstování a skladování byly rozšířeny již před 500 lety. Červené zelí je mnohem mladší, první zmínka je až z roku 1821 z Belgie.
  • Zelí je důležitou zeleninou z výživného i dietetického hlediska, obsahuje mnoho vitamínu C, hořčičné oleje a sirné sloučeniny, které při tepelném zpracování způsobují charakteristický zápach.
  • Z zelí se tradičně dělá kyselé zelí, která hlavně v zimních měsících poskytuje důležitý vitamín C. Na přípravu kysaného zelí jsou vhodné zejména odrůdy, které dozrávají později na podzim.

Květák

  • Květák má jemnou chuť, je lehce stravitelný a proto vhodný i pro děti. Obsahuje vitamin C, ale i menší množství vitamínů skupiny B a karoten. Je významným zdrojem vápníku, draslíku a fosforu. Květák, jak ho v kuchyni používáme, je vlastně zdužnatělé, nerozvinuté květenství.
  • Při úpravě musíme květák dobře umýt - nejlépe je ho rozebrat na růžičky. Při vaření zaléváme květák vždy vroucí osolenou vodou, kterou můžeme pak použít například na polévku. Květák nesmíme vařit zbytečně dlouho, protože příliš změkne a stane se příliš mazlavým a ztrácí barvu. Do vody na vaření květáku můžeme nakapat trochu citronové šťávy nebo octa, aby květák zůstal bílý.
  • Květák lze konzumovat i syrový, například ve formě salátů, nebo jako přídavek do pomazánek. Oblíbenými jídly z této zeleniny jsou například květákové polévky, květák vařený s máslem nebo omáčkami a květák zapékaný či smažený.
  • Hustý květák ponoříme na chvíli do osolené vody, aby vyplaval hmyz, který v něm může být ukrytý. Co je třeba udělat, aby se květák rovnoměrně uvařil? Stonky nařízneme do kříže. Pak jsou růžice i košťál hotové zároveň.